Zase to na mě přišlo

Od doby, co jsem začal zkoumat kvalitu svého počínání v oblasti fotografie .. bez ohledu na to, jakou tendenci ona kvalita měla .. se u tohoto mého koníčku objevují časové úseky, kdy nemám chuť cokoliv fotit a když už ji dostanu, ze vzešlých fotek stejně nic není. Je to jakási fotografická deprese, kterou (podle sociálních sítí) trpí čtyři z pěti fotografů všech typů / druhů / pohlaví .. i těch, co fotí Canonem. Tato období bývají libovolně dlouhá a nekončí, pouze bývají utlumena náhlým nadšením z fotografovy práce :o) K tomu se ovšem fotograf, či fotografka, musí dopracovat tím, že vezme foťák do ruky a něco vyfotí ... noo a to bývá často velmi těžké... 

Mám slabé podezření, že v mém případě se tento jev projevil díky vlně oteplení, slunečnímu svitu a začátku víkendu .. tedy několika jevům, které navodily jistou psychadelickou pohodu mé mysli ... jo a taky jsem šel na nákup. Takže jsem vzal foťák, že zkusím vyfotit panelák .. cvak cvak ... hrůza. Cíl byl tedy splněn, hurá .. třikrát sláva .. další sada fotek na smazání. Pak jsem zaslechl něco, co takhle ke konci ledna slýcháváme poměrně často .. zpěv ptáků! Deprese byla utlumena, lovecký pud byl tu a já spěchal do roští za ptákem doufaje, že to nepíská postarší chlápek oblečen do kabátu .. jenom do kabátu .. a že se vydávám na lov ptáka opeřeného a ne na úprk před ptákem ochlupeným.

Máme štěstí, že roští v okolí třídy Edvarda Beneše / Benešovky / Benda štrýtu je značně průhledné (alespoň v lednu) a netrvalo dlouho a já zahlédl svou dnešní modelku. Byla nádherná .. kulaté bříško .. modrá čupřina a ty oční linky! Sýkorka jak vyšitá :o) A jen si tam tak hopkala a ďobala strom. Byl jsem nadšený, celých patnáct minut jsem strávil na jednom místě s okem přilepeným k hledáčku a ostřením přes větve na tuhle krásku :o) Parádních 200 políček, která byla plná neostrých fotek větví. Byl jsem v sedmém nebi, když se mi zadařil první snímek, který vypadal, že bude velice málo tupý. 

Následovalo nadšené plíživé dupání vpřed, kdy jsem byl přesvědčený o tom, že moje šustící bunda, praskající větve, cinkající klíče a chrchlavý kašel nemají šanci sýkorku vystrašit. Přidrzlá sýkorka otupěná městem si ze mě nic moc nedělala a věnovala se lovu potravy.

Jak to tak bývá, v nejlepším se má přestat. Okamžik nejlepšího vychytala sýkorka geniálně a bez varování odlétla .. Já si parádně zafotil, práci v editoru jsem si krásně užil a těch pár fotek, které postoupily až do finálního výběru, si docela dost vážím :) U toho Lidlu mi na malou chvilku zapózoval i Brhlík lesní..