První focení na coursingu

Minulou sobotu (12.7.) se konalo Licenční přátelské setkátní příznivců coursingu v Hradci Králové a účastnil jsem se ho i já, a to v roli zájmového fotografa lačnícího po krvi ... tedy po fotkách. Díky nepřízni osudu a nakažení Onimíra psincovým kašlem nakonec naši dva spurteři chyběli, o to více jsem se mohl soustředit na focení. Jakmile jsem vytáhl svůj mocný nástroj na světlo světa .. ehm .. foťák z brašny, vzbudil jsem samozřejmě zájem okolo stojících pejskařů. Na otázku: "Kde budou fotky?" jsem odpovídal, že na webu, pokud nějaké budou, načež přišla jasná odpověď: "No s timhle foťákem určitě budou!". To by ho ale nesmělo držet pometlo jako jsem já, že...
 

Kus .. kurz ... kursynk?

Coursing je v našem případě psí sport, který se dá vysvětlit jednoduše .. a taky složitě. Jde v podstatě o lov kořisti na dráze dlouhé několik stovek metrů, přičemž kořist je tažena po dráze na lanku, nebo jinak. No a aby pořadatel nemusel hledat louku dlouhou několik stovek metrů a pes byl šťastný, dráha se klikatí za použití špulek.
Coursing provádí pes a psovod dohromady, ale psovod má o mnoho méně práce, než je to ku příkladu na agility, dogfrisbee nebo flyballu. No prostě tam s tim psem přijdete, postavíte se s nim na začátek dráhy, spustí se kořist a vy necháte psa běžet za ní. Při tom se ale musíte modlit, aby se pes kořisti stále držel, protože když mu zmizne z očí, tak jste to právě vy, kdo běží na louku a ukazuje, kde je myšička / kočička / lump / kůžička / střapeček / potvůrka / a dost.
 

Jak se mi fotilo

Otázka kam můžu s foťákem padla, odpověď byla jasná .. buď tam, kde nezraníš psa ani sebe :o) Při pohledu na louku, která ani se špulkama nebyla teda docela malá, jsem si zase říkal, že už by to chtělo nějaký delší sklo (ale syndrom okamžitého nákupu, jako jsem měl na sovách, se nekonal), ale zatim mám jen 70-200. Tak jsem se tam tak postavil a čekal, až poběží první pes a řeknu vám, hůůstě tam lítaj ze strany na stranu mimo dráhu :o))
První fotky jsem teda pořídil z uctivé vzdálenosti a pak jsem se krok po krůčku přibližoval, až jsem končil uprostřed dráhy. Psi tam drandili jak pomatenci .. taky aby ne, když jedou na základní pud .. a já si zkoušel fotit zase něco v pohybu. No nešlo mi to, přitom nad tim nastavením stačilo jen zapřemýšlet. 
Každopádně to byla zábava, zase se trochu vyřádit. Odjížděli jsme asi po dvou hodinách, což uplně napoprvé stačilo. Těch třináct fotek, co jsem nakonec zveřejňoval není uplně top, ale co už, vždyť je to pro radost...