Workshop focení dravců s Ondrou Prosickým

Letos jsem kromě workshopů se psy chtěl zkusit taky něco jiného. Jelikož jsem se toho chtěl účastnit sám, sex na netradičním místě nepřicházel v úvahu, na drogy už jsem starej, třešně s mlíkem už jsem zkoušel a trestná činnost je příliš nákladná na provoz, takže se výběr omezil opět na nějaký fotografický workshop. S ohledem na nedostatek peněz na techniku, natož na workshop někde v zahraničí, jsem se musel rozhodnout pro nějaké pěkné téma tady u nás. No a protože nemám ani auto, musel jsem z domácích nabídek vybírat tu, která je dostupná některým vláknem z naší důmyslně propracované veřejně-dopravní sítě. Pod tíhou omezení jsem nakonec vybral celovíkendový workshop Dravci a sovy, Vysočina, který pořádá fotograf Ondřej Prosický. Cíl byl jednoduchý - přijet alespoň s jednou peckofotkou :o)
 

Puštík obecný (Strix aluco) a přešlapující
 
Cílem pátečního dne bylo dostat se do obce s názvem Herálec (okres Žďár nad Sázavou). Tam podle všeho jezdí autobus z Hlinska, do kterého podle všeho jede vlak z Rosic, kam podle všeho dojede občan Hradce Králové vlakem z hlavního nádraží. Proces byl nastaven, foťák, celta, stativ, objektiv, ručník, objektiv, oblečení, objektiv, hygiena, objektiv a sušenky sbaleny, mohl jsem vyrazit. Cesta vlakem byla plná zážitků. České dráhy nasadily moderní Regio Sharky, což je super mašinka. Aby dráhy dostály své pověsti, kapacita vlaku samozřejmě nestačila poptávce, takže doprava byla značně sardinární. Transportní společnost na Vysočině poté vše okořenila zjevně dosluhujícím autobusem... I přes počáteční nejistotu dosažení cíle jsem se ovšem na hotelu ubytoval jako první z celého osazenstva workshopu, což jsem zhodnotil jako latentně kardinální stigma s majoritně efemérním podtextem. Když jsem do sebe po šesté večerní klopil zbytek druhého vína a ostatními dorazivšími diskutoval počáteční očekávání, přijel vysmátý chlapík Ondra, který vítaje nás na místě vyjádřil radost nad mým úspěšným příjezdem. Nakonec jsem dostal i spolubydlícího, který byl mimochodem z Pardubic, ale to mu příliš nevadilo.
Páteční večer jsme završili krátkým povídáním o tom, co se bude a nebude dít, jaké jsou hlavní chyby většiny účastníků a co se od nás obecně očekává. Také jsme dostali instruktáž o vývoji počasí po celý workshop, která se nakonec vyjevila, jako přesná. Samozřejmě jsme se taky vzájemně představili jak po osobní, tak po technické stránce. Ihned jsem dostal pocítit nadvládu Canonu. No musí se nechat, tak jejich 400/f5.6 prostě má něco do sebe .. na stranu třetí ta moje 2.8 Sigma je taky pro flegmatické povahy, hlavně co se autofocusu týče :o)))
Zvláštní poděkování a tedy i zvláštní odstavec si zasluhuje Helena Kuchynková ze Stanice terénní ochrany přírody STOP. Aby nedošlo k nedorozumění, Helenka pro nás všechny dravce přivezla, připravila a předvedla, takže jsme při workshopu dravce nemuseli hledat. Za to jí ještě jednou patří velké díky.
 

Výr velký (Bubo bubo) v letu tzv. pravítkovém
 
Plně slunečná sobota pro nás začala v 07:10 a posléze v 07:30 snídaní, načež jsme se odebrali do aut a vyrazili na dravce a sovy (dále jen fógly). Nejlepší je křest ohněm, takže jsme hned vyfásli výra a aby toho nebylo dost, samozřejmě v letu.. A co myslíte, pan Chudoba tam měl f2.8, žádné podexponování, takže první dvě série šli do přepalů.. Takže jsem to hned začal štelovat, tady není prostor pro přesné zaostření, tady se musí vystřílet, co to dá. A dalo :o) Ondra neustále připomínal změny ohnisek a pozic, protože milión fotek fógla ze stejného místa je jenom milión - 1 odpadu. Jakékoliv dotazy byly okamžitě zodpovídány, důležité věci byly vyhlašovány do celého ležení. To způsobilo, že zhruba u fotky číslo 249 jsem se dostal k uspokojivému nastavení, to už jsme ale byli u jestřába. Takže z výra nic moc nebylo... Celá sobota probíhala v pohodové atmosféře. U každého fógla jsme dostali předběžné info o tom, co se bude dít a jak bychom měli fotografované zvíře komponovat. Jasně, může se to zdát, jako nuda ... ale zkuste si odhadnou, kdy je fógl při pět metrů dlouhém letu nejfotogeničtější. Za dopoledne jsem nafotil 32GB rawů (cca 1700 fotek), za odpoledne o pár GB méně. Takže slušná nálož, doma jsem obratem uplatnil znalosti z předešlého workshopu o Lightroomu. Možná i kvůli němu jsem v sobotu přiliš nekvitoval večerní přednášku o úpravě fotografií. Ovšem pozor! Na workshopu s námi byl i fotograf a kameraman přírody Mirek Hrdý, který nám celý workshop zpestřil historkami z natáčení. Takže i sobotní večer byl plný žraloků, afriky, bornea a jiných koutů přírody. Pecka :o)
A pak přišla neděle .. déšť .. hnus .. ISO 6000. Ale co udělá fotograf? Nelení, obleče se, čapne techniku a běží do deště, protože nad pivem může sedět, až bude pařit slunce. K focení bylo v neděli Káně lesní (tedy Káně normální) a dva orli skalní - jeden staticky na větvi a druhý v letu. No trochu to šumí, ale taky se to dá :o) Po nedělním obědě jsme se rozjeli do svých domovů. Jeden z účastníků byl také z Hradce, takže cesta domů proběhla už bez problémů a jiných zdržení.
 

Sýček obecný (Athene noctua) v dutině, kam by bylo, aby se nevšel
 
Závěrem? Cena za to rozhodně stála. Přístup Ondry byl plně profesionální, vstřícný a hlavně pohodový. Z počátku jsem byl nešťastný z toho výra na začátku, ale zpětně to hození do hluboké vody hodnotím kladně. Bez toho by možná ty další fotky vypadaly uplně jinak. Workshop byl pěkně připravený, místa na focení parádní, a to i přes mdlé období, ve kterém jsme fotili. A to vše korunovalo 11 dravců a sov ze záchranné stanice STOP. Ondra Prosický je druhý fotograf, u kterého jsem byl na workshopu a jsem přesvědčený, že workshopová kvalita byla zachována. Prostě se zase stačilo jen zeptat.
Jel bych znovu? ... Sakra jo! ... Pojedu hned příští termín? ... Sakra ne! ... Proč? ... Prostě k fóglovi se tak blízko nedostanete, takže 70-200 je docela blbá, chce to delší sklo. Ale pokud si tohle téma chcete jednou zkusit, bude 70-200 stačit .. ale jenom jednou ;o)