Jeden rok v životě psa podruhé

Devatenáctého března 2011 se na Moravě narodilo několik (možná spousty) štěňátek, ale o tom bylo řečeno dost už minulý rok. Mickey neustále zlepšuje své dovednosti, a to jak ty sportovní, tak ty hadovní.. Na jaře minulého roku přinesl nesčetně míčků, taky se nám jich sčetně zatoulalo.

Ovšem výlety do Šimkáčů s tenisákem patřily mezi oblíbené aktivity, samozřejmě hned po výletech za ostatními pejskaři a tedy i psi.

Mickey ovšem netušil, co zbytek jeho milované smečky kuje za pikle. Výlet týden po narozeninách do Rokycan vzal spíš jako další nutné zlo, které zahrnovalo i cestování vlakem, obohacené o možnost prohnat pár borderek po velikém poli. Naplno tedy mohl praktikovat svůj již tak dokonalý "srnčí útok". Proč ho ale panička neustále tahala k tomu druhému psovi Mickey opravdu neměl šanci domyslet.

Nárvat z Rokycan proběhl standardně - spaním všech zúčastněných ve vlaku. Ze začátku druhého roku svého života Mickey poznal, že lidi nejsou jen ti velcí dvojnožci, ale že mezi ně patří i jedinci, kteří jsou velcí jako on. O to více bylo radostné setkání s mou neteří, kterou Mickey oblízal, jak se na přivítání sluší a patří.

Týden na to se to stalo .. do domácnosti vtrhnul nový pes. Z počátku to vypadalo, že tu bude jen tak na výměnu, ale ukázalo se, že ne. Mickey si ovšem s Roníkem od začátku padli do oka, takže po vzájemné nevraživosti ani stopa (Ufff). Konečně bylo s kým si hrát i doma a najednou se nemuselo chodit ven, když se chtěl Mickey pokočkovat.

Jaro a léto probíhalo až na Roníka v zajetých kolejích. Stále se chodilo na vycházky s Abby ...

... stále se chodilo na vycházky s Jejem a Myslim ...

V druhé půlce roku se ovšem dostavily i nové věci k prozkoumání a trénování. Na táboře ve Svojanově se Mickey konečně naučil plavat. K vodě měl z nějakého důvodu odpor, takže až taktické přemlouvání dovedlo naši vydřičku do svojanovského rybníka. A jak mu to šlo náramně.

Samozřejmě po řádně odplavané šichtě si musel Mickey odpočinout. Aby taky ne, když páníček odpočíval každý den několikrát..

Jak čas plynul, z Mickeyho a Roníka se stala nerozlučná smečka. Postupně začli jeden druhého bránit, akorát na to finální rozdělení sil stále ještě čekáme (ale už brzo to přijde!).

Podzim utekl jako voda, najednou tu byla zima. Vánoce byly letos v Tachově a Mickey učinil další objev - kůň opravdu existuje! Setkání s koňem ovšem přineslo mnoho povyku pro nic. Neustálé štěkání doprovázely úprky za nohy jednoho z lidí.

Přes zimu se chodilo na procházky, Mickey neustále trénoval co jenom šlo, zejména potom maskování za čivavu. V tomto směru podnikl veliký pokrok v napodobení štěkání miniaturního psa. Jaro ale bylo ve znamení dalších tréningů. Mickeymu se povedlo přesvědčit Káťu, aby ho netahala na ty otravné tréningy flybálu a dokonce přesvědčil mě, abych s ním chodil na tréningy agility. Takže od 30. března nastupujeme do agility školičky.

 

Druhý rok byl opět bohatý na zážitky. Dva jsou Mickeymu přesně dnes a my mu přejeme ze srdce to nejlepší, aby se mu u nás líbilo a dál nám ukazoval svou radost a nadšení, jak to umí jen on .... like a boss.