Nosework, aneb jdeme čuchat

Mé poslední intenzivní pejskaření (jakože doba, kdy jsem dělal něco pravidelně se psem) se datuje několik let zpátky, kdy jsem se snažil prorazit na půdě agilitního soupeření. Já, pohybový antitalent, jsem se snažil bavit během :o))) Jako pozor ale, brali jsme s Mickeym zlato na legendárním Sirius Hopsání, kde jsme za sebou nechali zdatné soupeře. Ti pod tíhou těžké konkurence nadělali chyby a já ten den slavil svou první bednu ... nyní prosím velký prostor pro odchod mého ega ... More...

Bájná stovka pokořena, aneb vytrvalostní hec

Mezi cíle zařaditelné do kategorie „Koloběžka“ patřilo pro tento rok zdolání trasy HK – Kuks a zpět, nebo dokončení závodu nad 30 km. Dovolená v půlce června přímo vybízela k výletu na Kuks, ale to se po jedné vyjížďce zvrhlo ve výlet na Zdobín (okres Trutnov) přes Kuks (okres Trutnov) a zpět přes rodinnou usedlost v obci Litíč (okres Trutnov) přímo do srdce východočeska, tedy Hradce Králové (okres Hradec Králové). Musím podotknout, že dosavadní maximum ve vytrvalostních tratích bylo něco málo přes 38 kilometrů, takže výzva to byla vpravdě výživná. Abych v tom nebyl sám, zblbnul jsem skoro-rodinného příslušníka na spolujízdu kolmo .. a zde je krátké review spojené s předáním několika rad pro podobně smýšlející nadšence.. More...

Jarní závody, aneb jak zešílet a nezbláznit se z toho

Do roku 2016 jsem na koloběžce odjezdil maximálně 100km ročně a z tohoto pohledu byl loňský rok, tedy léta páně 2016, takřka revoluční. V loňském roce jsem si totiž konečně pořádně trhnul a v průběhu roku najel skvělých 264km. Svůj nemalý podíl na tom má fakt, že jsem se s dravostí běžícího nosorožce pustil do svého prvního závodu na koloběžce. Už to, že jsem závod dokončil, mě řádně nakoplo do dalšího koloběžkového snažení. Cílem je na podzim závod zopakovat, samozřejmě v lepším čase a ve větší pohodě. Jenže podzim je daleko, proto jsem nezahálel a přihlásil se na několik jarních závodů různých délek a terénů .. jak pravila tchýně čekatelka - další šílenec :o) More...

Eldritch Horror - kooperace na stole

I takové skvosty, jako "Člověče, nezlob se", mohou mít svého Azathotha .. po hraní hry Eldritch Horror má vlastně všechno svého Azathotha... Ovšem když v již zmíněném deskoherním evrgrýnu (piš nevergreenu) .. tedy česky řečeno hustodržáku .. hodíte jedna, posouváte se vpřed a svět se nezboří. Při hraní deskové kooperační hry se ovšem při hodu oné jedničky můžou dít věci ... ale zase to není nic strašlivě hrozného, jen konec světa, rychlá smrt vašich kooperantů a tak. Navíc, jak už to u moderního deskohraní bývá, taková jedna hra může trvat od jedné do desíti hodin, a sice podle toho, jak moc se daří házet kostkami. More...

Večer špatných filmů 11 - Deadly Prey

Jedenáctý večer špatných filmů již proběhl, a to naprosto. Na tento večer, který se nově neodehrával na původním tradičním místě, ale na novém tradičním místě, jsme si připravili akční superchlapácký film Deadly Prey. Pokud se podíváte například na čsfd, dostává tento snímek něco k 60%. Takže se automaticky nabízí otázka: "Co (místo vhodné pro sprosté slovo) dělá film, který má skoro (místo vhodné pro sprostý přívlastek) 60% na večeru špatných filmů (místo vhodné pro sprostý dovětek s intenzifikátorem) ?". Odpověď je prostá a musíme uznale kývnout na souhlas, že se to opravdu muselo jednou stát. Prostě jednoho dne musel přijít snímek, který bude tak strašně špatný, až bude dobrý .. a v tomto duchu také dostával svá hodnocení. Také je tedy naprosto jasné, s čím jsme z jedenáctého sledování filmů, které nechcete sledovat, odcházeli. Ano, bylo to nadšení, tleskání a jásot. More...